XLV. Divoké, bujné veselí

Divoké, bujné veselí

počíná v duši mi znít. –

Nemocné city zemřely,

Pán s nimi. Mohou již tlít – –

Třetí den v slávě z mrtvých vstát,

ve tváři radostnou masku.

Chtěl bych se s nimi vztekle rvát

o tu svou divokou lásku.

V polích je smutno. Všude klid.

Písně chci zanést v kraje.

V srdci se počly struny chvít,

ohnivé víno již zraje...