XLV. I tvá, hudbo! mému sluchu

By František Ladislav Čelakovský

I tvá, hudbo! mému sluchu

Žádoucí kdys potrava

V sobě zhříženému duchu

Příkří se co otrava.

Proudem tvým nech plesně plová,

Kdo dobyl se z tíhoty:

Vítej, harfo Eolova,

Družko tiché samoty!

Neskončené, neurčité

Zvuky tvé, s mou láskou slité,

Srdce mé, kdy zabolí,

Kojným šeptem chlácholí.