XLV. Libuše – tať vtělená jest Lada,

Libuše – tať vtělená jest Lada,

Cherub pozemský, prost perutí;

U ní všecko, každé pohnutí,

Čarovný jest půvab, samá vnada.

Není žádná skvrna tu a vada;

Kdo na její šíji labutí,

Ňádra cudná v mírném zedmutí,

Může patřit, šťastným se pokládá.

Zpanilé jest celé její tělo,

Všecko tu v tak krásném poměru:

Hrdlo, ústa, líce, oči, čelo!

Těla velebnost a nádheru

Oživuje krásná také duše

Této Čechoslávské u Venuše.