XLV. Nad blázincem věž se stíhlá vzpíná,

Nad blázincem věž se stíhlá vzpíná,

jako pomoc s nebes dálných vzývá,

či jak nade rovem spustlým leckdy

matkobijce ruka vyschlá čnívá.

Což ti za živa zde pohrobení,

což jsou matkobijci mezi nimi? –

Ovšem! – Chtěli nad věhlasnou matku,

nad přírodu býti moudřejšími.