XLV. Nesmírná se v zemi České zmáhá

Nesmírná se v zemi České zmáhá

Bída – již nastává hlad a mor;

Hyne lid i nerozumný tvor;

Hospodin se smilováním váhá.

Ještě žádná nepřichází vláha

Od Šumavy mrakonosných hor;

Boleslav vysílá knězstva sbor

Do Říma – než Vojtěch jít se zdráhá.

Předkládají mu však země bídu,

Víry svaté zmar a hynutí,

Slibujíce polepšení lidu.

Podnět takový a vůle jistá

Páně náměstka ho přinutí,

Že se k návratu do vlasti chystá.