XLV. PANU ZIKMUNDU BARONU UTTENRODTOVI, bohoslovci v Olomouci na Moravě.

Líbí se Ti vážné hlasy:

„Mimo Církev není spásy;

vším, co konám, ať se množí

jenom čest a sláva Boží.

Odhodlaně výš a výš

tam, kde kyne spasný kříž!“

Pravá tato moudrost s nebe

osvítila, Bratře, Tebe;

potřebné Bůh dá Ti síly,

bys ji hlásal každou chvíli;

blahou chystáš výhodu

milenému národu.

Kteraké to vzácné dary

jeví už ten duch Tvůj jarý!

Ó jak sklíčená vlast ráda

důvěru svou v Tebe skládá!

Přeje Tobě od Boha

šťastná léta přemnohá.

Chrabře stojíš v pěvců kruhu,

odhodlaných Božích sluhů;

udatnou hruď stavíš k hrudi,

statečnost Tvá bratry budí;

posvátný vzlet písně Tvé

k součinnosti blahé zve.

Rázným slovem, dobrým pérem

pravdu obhaj každým směrem;

požehnaná Tvoje rada

ať vždy padá v srdce mladá.

Muž i žena, vetchý kmet

pochválí Tvůj zpěvný ret.

Pod praporem kříže Páně

vavřín věnčiž Tobě skráně;

po vítězném perném boji

odplatí Bůh práci Tvoji.

V nebi dá Ti u trůnu

zaslouženou korunu.

Právem k pěvcům dobrým čítán

národem buď vděčně vítán;

v míru svatém v tuhém boji,

osvěžuj Bůh sílu Tvoji;

Tebe i Tvých přátel kruh

podporuj vždy věčný Bůh!