XLV. Utěcha.

Neplač přáteli dél, hřích že triumfuje,

Smyslův míře nevěř, hloub ale čti v duši,

Hlas tam pevně ručí lidstva za prospěchy,

Marná zástava zlostných.

Rozkrok nezměřený má věku Genius,

Stokrát buď oceán cesty překážka mu,

Stokrát zahradivé Alpy nahrňte se,

Špatná jen jste hromádka.