XLV. Zpíval tesař a bral míru

Zpíval tesař a bral míru

z pokácených v prkna dřev:

„Vezmu já vás na kolébku,

vezmu hned i na rakev.“

Jak to zpíváš, muži dobrý,

což to obé v jednom jest?

Naměřímť já mezi nimi

celý život, na mou čest!

A on zas: „Netešte rakev

u kolébky dítěte;

odneste ji na kraj světa,

jenom k nám zas přijděte.“

Co jsem slyšel dobrých písní,

ta mně nejvíc v duši tkví,

dle níž zpěvák žil i umřel –

tam, hle, jdou mu za rakví.