XLVI BEATRICE

Dante ji uviděl na prahu ráje,

oslněn božstvím v její zraky zírá

demonům noci navždy unikaje.

Já na dně pekla spatřil ji, kde svírá

ji řetěz oblud, vidin, mlh a stínů,

kde mluví bolest a kde mlčí víra.

Co učinila? Květy na svém klínu

planula krásou jako ona v ráji.

Pro jaký zločin a pro jakou vinu

vrhl ji osud do tmy, kde se kají

nejtěžší zločinci a zatracenci?

Pro jakou vinu? Který soudce zná ji?

Kdo odsoudil ji? Ve hvězd slavověnci

směje se ona, pyšná Beatrice,

a její sestra sahá po růženci

muk, děsu, hrůzy, slz a smrti! Řiče

blíží se Satan k ubožátku mému,

zatím co Dante, slávu jeho líče,

koří se Bohu Nadspravedlivému.