XLVI. Chtěla na mně pořád věděť,

Chtěla na mně pořád věděť,

jest-li věrným budu přec,

nenechám-li prý ji seděť,

a podobnou tomu věc.

„Ano, milá, budu hleděť,

ano – možná – možná – – snad.“

Jako bych moh’ napřed věděť,

budu-li míť věčně hlad!