XLVI. Na místě žaláře – škola.

Tam kdysi stálo chmurné vězení!

Zeď obmykala budovu tu šerou,

vzdech, beznaději, kletbu tisícerou,

vin bledých smečku, hříchů spřežení.

Pak přišli znalci, jsouce vedeni

své doby duchem; tu kde větu kterou

ten pronesl i onen s dobrou věrou:

„Zde slušelo by školní stavení!“

Pak provedeno. Dnes se zdvíhá šírý

dům věd a umů na místě kdys klatém,

dům budoucnosti, práce, snahy, víry.

Dnes anděl klidu smírně sem se sklání,

jde mládež chtivá v zanícení svatém

a Bůh zde množí svoje požehnání.