XLVI. TUZE ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ

Pánbů ví, tak vítr brával

klobouky nám v ráz a mih,

jak teď smetá jeho nával

se hlav korunovaných

čepice ty všelijaké

starým v ples i mládeži –

nebyl by čas, by vzal také

čapku panu papeži?

Baňka s trojím kruhem arci

věc je tuze komická,

dát ji nosit ještě starci,

žádost už je nelidská,

řekněte sám prompte, stricte,

že ta blabuň přežilá,

svatý otče Benedicte,

dost už dlouho sloužila!

Do starého haraburdí

v museální rarity,

ať se leckdo leckde durdí

patří dnes už krámy ty –

a když dneska s lebek letí

koruny všech útvarů,

dejme tam i, drahé děti,

papežskou tu tiaru!

Když už čisto, ať je čisto

ve všem všudy důkladně –

staré krámy na své místo

v plném počtu pořádně,

ruka se teď k ruce tulí,

volny jsou, je volný vzduch –

pryč s tou římskou ochechulí,

ať je také volný duch!