XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých

Ušla šípu, v stínech hustých

Laň nalezši ochrany;

Druhý den po hvozdech pustých

Bloudí Oldřich s dvořany.

Až tu šumným nad potokem

Stan milostné Boženy;

Plachým zří po lovcích okem –

Tváře její zarděny.

Kníže vece: Pověz cestu,

Dcero česká, odtud k městu!

Srdce ale: Milko má,

V ráj tvůj kudy sem? se ptá.