XLVI. Vždy slýchám: lidé básně skládají

By Vítězslav Hálek

Vždy slýchám: lidé básně skládají

a jiní čtou je nábožně;

já časem také kamsi zajdu,

však tam si vedou zámožně.

Jen zasednu a již tu počne háj,

šumí jen nápěv úvodní –

ej, jaká řeč, jaká to skladba,

tak ryzí a tak původní!

Jaké to myšlenky a jaký vzlet –

tak mocný a tak pravdivý,

až rozkoší se srdce chvěje

a každou žilku oživí.

Jak zvučný rytmus a jaký to rým,

jak mistrné to obraty,

jak zdravé názory to světa,

tak procítěny, prohřáty!

A forma, libozvuk a jemný vkus

a soulad – věta od věty –

ó, kde jest která větší báseň

a většího kde poety!