XLVII. A JEŠTĚ ČASOVÉ ZPÍVÁNÍ

Myši a žížaly,

jež jste se skrývaly

za bouří, zim

s míněním svým –

ty sysle rozvážný,

jenž seděls celé dny

přeopatrn

u svojich zrn –

všechny vy potvůrky,

jež ze své komůrky

nešly jste ven

v nejistý den –

čas bije na dveře,

rovnejte páteře,

pomalíčko

na sluníčko!

Vyznejte statečně,

že jste vždy konečně

– dnes už to jde –

věřili zde.

Rytíři z Blaníka,

dnes hraje muzika

dle jiných not –

tož nyní: hot!

Čehý a Zachovej

– pámbů jim pokoj dej! –

neplatí víc,

tož z plných plic

prsní ton pusťte svůj,

směle: Kde domov můj!

Povýšte hlas –

nejvyšší čas!

Jasno už chvíle té,

vlastenci, riskněte!

Zmizel už šer –

ven ze svých děr!