XLVII. Fialka.

Ta modrá fialka

Růstává u plotu,

Děvy ji trhají

Nejvíce v sobotu.

Růstává hned z jara,

A to mezi křovím,

Vím i kde, děvinky!

To však vám nepovím.

Neděle se blíží;

Jaké as kytičky

Dáte svým milencům

Za jejich čepičky?

Jedna snad dá růži,

Druhá dá pomněnku;

Ty však nejsou vzácné

Zde u nás na venku.

Zde u nás na venku

Vzácná je fiala,

Kterou děva sama

Pro hocha trhala.

Fialky jim dejte,

Po těch každý sáhne;

Fialka jen děvě

Milého přitáhne.