XLVII. Já věřím.

Já věřím v lidstva neúmornou práci,

já věřím v lepší toho světa příští.

Již neříkejte, cnosti k popravišti

že dosud vlekou. Čas ten doburácí.

Já věřím, že se pravdou bludy zkácí

a krása na sprostnosti neroztříští,

že pozná lidstvo, co se zlatem blíští

a v pozlátku kde jenom lesk se ztrácí.

Já věřím, vlasti, v budoucí tvé květy,

v tvých vnuků vnuky, že ti zrostou v obry

a klidit’ budou náš lán rozesetý.

Tam život vstane, kde jsou dosud hroby.

Svou budoucnosť si skuje národ dobrý

a starou školu zvrátí příští doby.