XLVII. Již tak přesmutně to nevyhlíží

Již tak přesmutně to nevyhlíží

V zemi České po tak hojné vláze;

Mocný orodovník dále k Praze

Ubírá se – již se k městu blíží.

Vévoda sám pokorně se níží,

Vstříc jda sprostiteli od nesnáze

V slavném průvodu; po celé dráze

Kleká lid, jejž velký nevděk tíží.

Smířený však pastýř žehná jemu,

A se v srdci z toho raduje,

Že se vrátil zase k stádu svému.

A tak tvrdošijný prv a bujný

Národ, v pokoře an sleduje,

Zpívá: „Hospodine, pomiluj ny!“