XLVII. Křivánek.

Aj křivánku švitořivý!

Aj, jak zpíváš, zpíváš a se znášíš,

Zhůru k nebi výš a výš,

Zhůru k nebi radostně.

A jsi malé stvořeničko,

Malé v hejně ptáků plachých. –

Ach a mladší bratři Serafínův

Páni světa veškerého,

Žalně s nebe padají,

Dolů k zemi níž a níž.

Ach jak podlý, zpustlý, zhanobený,

Bohorodný člověk mnohý!