XLVII. Nad horami jedva pučí

Nad horami jedva pučí

Den z ranní se záplavy,

Bystrým cválem temně zvučí

Ouval české doubravy.

An vraný kůň hravou pílí

K nivám zlatým uletá,

S peřím čepky závoj bílý

Míle vzduchem třepetá.

„Aj to při tvém oučastnictví

Slavné mých dědův dědictví!“

Tak, ji k srdci popřižav,

Dí k Judytě Břetislav.