XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,

By František Leubner

Smrt kmotra kde koho prý natáhne,

až ukáže mu Věčna mílníky.

Ač pozdě – skromně se těším –

jsem napotom aspoň veliký.

A touha s pravdou až mě obejmou,

k snům stelouce mé hlavě Věčna klín,

tvář mrtvou zjasní a za hrob

snad půjde mou stopou světlý stín.