XLVII. Šťastný den.

Prožitý v skutku tiše v soudruhů ostatních ztrácí se tlumu,

vzpomínka, v skutku že byl, za ním jen vyzlatí prchavou dumu,

zanik’ a stejně ti zmizel jak jeho nešťastný brat,

v duši jen jasu zbyl nádech, jenž do snů bude ti hrát.

Teskně se za ním dívaje zpátky s vděčností díš:

Štěstí zda bylo jen v něm či zda jest v zpomínce spíš?