XLVII. Zelená se voda

Zelená se voda

na jezeře houpá,

a po břehu mladé

snědé děvče stoupá.

„Kdybys ty věděla,

vodičko zelená,

po čem mé srdečko

skrvácené stená.

Kdybys ty věděla,

co se s námi děje,

ty bys nenosila

skvostný šat naděje.

Kdybys ty věděla,

co se kmenu stalo,

však by tvé rákosí

kolem nezpívalo.“