XLVIII. Citlivosť.

By František Matouš Klácel

Vůně když jemná mi zradí fiálku,

Skromně pod hustým co keřem vykvítá,

Jen voním schýlen, ale jí ublížiť

Srdce mi brání.

Když život pilný mravenečku vezmu,

Červa když zdrtím šlapějem nevolným,

Zkázu jak seznám, mně ve srdce pichne,

Úd trne každý.

Citlivý ptáček povykem žalostným

Když hledá útlou svoji lásky péči,

Již tupý vybrav pomařil svévolník,

Zpláču potajmo. –

Suďte mou schopnosť ku milosti stálé,

Suďte výborní ruku davše věrnou

K svazku, jenž podlosť neumí posoudiť

Zisku lovící.

Vlasti! důvěrná mě napiš do počtu

Pilně toužebných blaha tvého mužův,

Viz, citem hořím, kdekoliv se chystá

Náprava lidstvu.