XLVIII. Když pak s sebou vzali děvu

Když pak s sebou vzali děvu

Do taneční besedy,

Všech tu na milostném zjevu

Spočinuly pohledy.

A mně od celého sboru

Znělo sladce do uší,

Z pleti krásné bez odporu

Jí že palma přísluší. –

Druhý den když na modlení

Viděl jsem ji v chrámě dlít,

Samo nebe potěšení

Musilo z té dívky mít.

Aspoň mně tak přicházelo,

Jak-by se všech obrazů

Oko svatých na ní dlelo

V milovlídném výrazu.

A to jest mé lásky spása,

Že se rovně velebí

Mé milenky cnosť a krása

Na zemi jak na nebi.