XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –

Mou duši láska zpívat naučila –

a do ruky mi dala varyto,

a radost přišla, bolest promluvila,

je její jméno na něm vyryto.

Jak bard jsem žitím bloudila a snila –

co jasu bylo všude rozlito!

Leč ze snění mne bolest probudila,

vše sněhem bylo náhle zakryto!

A život děl mi: „Mou teď píseň zpívej!

Již dost jsem dlouho čekal na Tebe,

ty klasy zkos, a slzy s květů svívej.“

A hvězdy zhas', jež svítily mi v sadě,

a čekal, až chlad v srdci zazebe...

Pak rozžal ohně přítmí na západě.