XLVIII. Nelíbej pouta.

Nelíbej pouta, třebas byla zlatá,

a nekloň šíje, kdy ji můžeš vznésti!

Sic budeš na sebe si důtky plésti

a odkopne tě, již jsi líbal, pata.

Tvůj, bratře, cíl jest osvěty zář svatá,

je svoboda, je domoviny štěstí!

Jdeť duše otrocká jen na bezcestí

a do náručí sobectví vždy chvátá.

Chtěj volným býti v myšlení a chtění,

chtěj býti mužem, který zná své cíle

a hříčkou rozmaru a chvílky není.

Nech mysl tvá vždy k idealu vzlétá,

nech nadšení lesk na tvém skví se díle

a kol tvých skrání věnec zásluh splétá!