XLVIII. Otce matku, lásku oželíme,

Otce matku, lásku oželíme,

jsouli pohrobeni zemí svatou,

hůř však, dokud trapná nejistota

budoucí nám hrozí teprv ztrátou.

U matčina lože s bratry stojím

chudák dlouho nám už postonává,

darmo tážem se, zdaž naděje nám,

Zdaž snad sirotkům nám dokonává.

U matčina lože doktor starý,

neví nic a moudře hlavou kývá:

„Neumřeli, buďte bez starostí,

zůstane vám jistě dlouho živa.“