XLVIII. Půlnoc – na kostelní věži orloj bije,

Půlnoc – na kostelní věži orloj bije,

kladivo se v duši mojí ozývá...

opakuje dvakrát – luna stříbro lije,

a noc usmívá se vlahá, zářivá.

Půlnoc – zvučí zvon a sladká melodie

vyvstává v mé duši – stesk se zarývá...

vůně táhnou k nebi – kvetou kamelie,

z nich se touha smutná na mne rozlívá.

Orloj ztichl – rozkýval se vánkem zvon,

jako v pláči vyzněl poslední ten tón...

kolem ticho svaté – luna pohnula se.

Na hřbitově svítí, ozlacuje mříž,

jas a světlo lije na hroby a kříž –

mrtví tiše spí – klid našli v hrobě zase.