XLVIII. Rozkošné a tiché ve krajině

By František Jaroslav Vacek Kamenický

Rozkošné a tiché ve krajině

Vystavivši Libuše hrad nový,

Se svými tam pannami si hoví

V utěšeném sídla toho klíně.

Zlatem skví se komnaty a síně

A chrám k poctě bohu Perunovi;

Skvostnost všecku jazyk nevysloví,

Na niž patří oko na Libíně.

Kolem hradu posvátné jsou háje;

Všecko, nač tu oko pozírá,

Upomíná na blaženost ráje.

A zde kněžna Čechů blaze žije;

Libín jestiť její Palmyra,

Ona sama krásná Zenobie!