XLVIII. Vesna.

Po dolinách,

Po výšinách

Vesna kvítky, co jich měla,

Všecky již již rozprostřela;

Pojďme tam, a trhejme je,

Dokud jemný zefyr věje!

Zefyr mine,

Kvítí zhyne,

Jarní vesna, ta odtáhne,

Dechem vedra zem vypráhne –

Zůstane tak jako holá,

Vesna se víc nepřivolá.

Pro nás vesna

Je přinesla;

Pojďme, pojďme, trhejme je,

Než je vesna nám ukreje!

Přijde vedro, přijde chladno,

Pak je trhat není radno.