XLVl. VOLÁNÍ POMOCNĚHO.

Chval každý duch Hospodina!

Mlkni hoře, tichni vina,

odstup zlý, sny klidné mina.

K ostraze bdi anděl boží!

Nepřistoupí ďábel k loži

a hlav hříchem nemátoží,

bdících krok vratký, co nepevných chůd, –

že zejí snad hrobem ty vývratě půd?

Den života hasne nenadále,

království smrti jsi ve dnů mále

úd, úd, úd – –

Po noci se jitro dení.

Jednou v bledém uzardění,

druhdy ohně na znamení

věstí bouř a krev a boje,

mor a vichry, vedra znoje.

Jaké bude ráno tvoje?

Tmou noci tě neomam chlácholný blud!

Sni do světla, vstana, své práce nes trud,

den soudu tě volá nenadále,

království smrti jsi ve dnů mále

úd, úd, úd.

A kdy smrti luk tě raní,

co ti bude hrobů stlaní,

jaké bude tvoje spaní?

V klidu svědomí kdo cele

oddaně dbal dobra bděle,

tomu Pánbůh měkce stele.

Kdo k neděli týdnů svých únavou tknut,

ten ulehne rád i do brázdy hrud,

jsa semenu roven nenadále;

v souvrati Věčna tlí po dnů mále

úd – úd – úd –