XLXIX. Píseň.

Kroť o srdce bolesť svou,

Ač trpkosti k pláči zvou,

Bůh jest – ta myšlenka dej ti síly,

Když ti duch klesá ve smutné chvíli –

Srdce, jenž bez viny jest,

Má jen život sladký vedst.

Zlého se vždy skutku chraň,

Svého těla vládě braň,

K cíli – ku svatému dál a dále,

Horlivým leť duchem neustále;

Tam nebe jest, kde vládne cnosť,

A nebe kdež, tam blaženosť.

K záměrům se velkým zmuž,

Statečně své vlasti služ,

Po čem lidstvo zdýchající touží,

Bídy co mu kruhy bolné krouží,

Chtěj a čiň a jiné veď,

Na svůj osud málo hleď.