XV. Ach! ty srdce přežádoucí,

Ach! ty srdce přežádoucí,

Kdyby’s jen víc nebolelo;

Kdyby’s všecky city vroucí

Umořivši zprachnivělo!

Pak by láska, rozkoš, trýzně

V tobě se víc nestřídaly;

Pak by zmlkly moje písně,

Nikdy by víc nezalkaly.

A tak musím k ulehčení

V písni tiché boly pěti,

Divé také v bouřném chvění,

Jimž nemohu rozuměti.

A těm bolům nezkroceným,

Jak jim mohu rozuměti,

Když nevím, jak rozníceným

Srdcem mohly pozachvěti?...