XV. Den májový, jak ze zlata,

Den májový, jak ze zlata,

stráň po srdce až zahřáta,

po ní si ptáček pěnká jen:

„Den májový, jen pojďte ven!“

A co jen zve se kytičkou,

už běží s zlatou hlavičkou,

však též, co ani nekvěte,

vybíhá přes prah z doupěte.

Dva stíny mušek s bzukotem,

k nim lašťovičky mihotem,

a kolčavka, ta bělrouchá,

ta kouká jen a poslouchá.

A teď, jak puklé poupátko,

jde modrooké děvčátko,

to sedne, v dál se zadívá,

a slunce v květ je zahřívá.

A nedaleko s kamena

ještěrka šustne zelená,

a ptáček pěnká v plesání:

„Jsme na výsluní, na stráni.“