XV.) Lesy, pole, a pahrbky,

Lesy, pole, a pahrbky,

Hory, skály zhynete;

Věrnost Boha jest na věky,

Ale vy nebudete;

Jestli se svět rozboří,

Stát bude věrnost Boží.

Bůh ke mně své vyřkl slovo,

Smlouvu semnou učinil;

Nezmění se slyby jeho,

Pokuď všecko nesplnil;

On sám pravda neklame,

Co přislýbil, se stane.

Svět ruší pokoj, a svornost,

Plodí rozbroje vojnu;

V Bohu pak jest stálá věrnost,

Na něho se spolehnu;

On zustává na věky,

Jaký jest byl před věky.

Zdáli se mně být vzdálený,

Nejblíže jest svá milost,

Bych znal, že mu sem příjemný,

Dává mně lásky hojnost;

Když sem se nejmíň nadál,

On mně svou ruku podal.

Ať se svět proti mně bouří,

Bůh nezruší pokoj svůj;

Světa přízeň ať se zmaří,

Přec, ó Bože vždy sem tvůj;

Ať y peklo se zdvihá,

Bůh mně sylně pomahá.

Světa Pán jest můj slytovník,

On se tak sám jmenoval;

Já sem rád jeho služebník,

On mne za svého přijal;

U něj mám smilování,

On jest mé potěšení.

Jemu tedy ustavičně

Budu se důvěřovat;

Pod zprávou jeho bezpečně

Štěstím budu oplývat;

Nebe y zem zahyne,

Boží slýb nepomine.