XV. Favorit Marie jak z Lourdů panna

Favorit Marie jak z Lourdů panna

co jest být, chtíti, toužit, usilovat?

Za vykladače nabízet se, též

v obdobu role tlumočníkem být?

Společné máti runy pietovat,

vzdech mísit v nadpozemské zájmy smrtný,

a když se světské snoubí s nebeským,

s ní svaté obnovit mnít úmluvy?

To značí přiznávat a za to mníti,

žeť strážnou duší obrodu je žití,

jehožto pravdy nebýt, důsledkem

jest, jiných pravd že v shodu není též.

A její péče brázdy oceňovat v holdu.

Přizřete v líp, jest Ceres zlatých klasů

klín plný, lokty, obměna jen jevu,

táž jest to máť v pal léta dešťodárná!

A proto tmelím na klad devoce

šperk frízu, na týž akcent přisiluji,

hlas nabírám a pathos nasazuji,

bych v čest jí křísil duše umdlené.

Za doby znejistěné, mnohého hledání,

pochybování čas, znám východiště

z Míra labyrinthu, klíč spomoci,

příz piet dob roztříštěnou spájím, svazuji.

Proto vždy vyznívá mé přezpěvování

emphásí psalmickou a patriarchální.

Vše tajuplnější mi náhle posvátnější.

Být musí názor a slyšen být musí.

V těch runách líce seznej, vyčti krásu,

stihni a nalezni, kde vzácnost věčna jest.

Je víra jako žena. Dokud mlada, svěží,

vše mluví za ni, vše zor uchvacuje.

Však v šedi epoch a trvání rmutu

co běžnosti prach zavál, očisti

a barvy nanes zdravé, nymb obnov i lesk.

Žij obce zemské s madonnou v vděk sféra!

Již hranol prisma tvoří srdce vlahé

a duše zahrady ožily vírou.

Jsou svlaženy. Já trpěl, slzel dlouho,

teď po mraku se zvolna chystá k duze.

Hle, citu spoušť, teď svit jen v shodu vlídný.

Týž, který barvu tvoří, již se sbírá.

To z očí Tvých, ó paní nesmrtelná,

paprsek přišel, trysknul sladkých, čárných.

A klasy snění vstaly zdupané.

V rozhraní dob se týčíš jako milník.

Pták v podstavec Tvůj sed’ a trill svůj pěje (sije).

Ve stupni postatě Tvé scanduji.

Na stupeň v fóru s písní mariánskou

stoupám a adorací. Proto ptám se sebe,

co značí v dobu pošinutou, v hysterii

form přerozených ducha, v přerod slova

tajů být vykladač, madonny favorit?

V seřízenosti přísné skráně scoliast

na dob žeň, součet kroků nejpestřejších,

v determinaci látky živelné?

Víc vznětu leč, bardále mariánský!

Dedukce prostá, jasná, lze hold soustřediti:

Z všech timpů božských, feminösních,

z všech bohyň pradob, symbolů, pstrých dómů chimér,

v dnes máme jednu pouze božskou paní!