XV. Hluboké lesy, spíte, spíte...

Hluboké lesy, spíte, spíte...

Neuvidíte, neuslyšíte...

Ovečko, tiše, přitul se blíže,

veliká, veliká, srdce je tíže.

Ovečka tiše pokleká,

k prsům se tulí člověka.

Očima bezelstnýma hledí,

ničeho neví, ničeho nedí.

Ani se nediví, ani se neptá,

odkud že slz ten bohatý proud?

Neví, že srdce šeptá si, šeptá:

Odpočinout... Odpočinout...