XV. Jde za dnem den, je jaro blíž a blíž.

Jde za dnem den, je jaro blíž a blíž.

Tam u vás kraluje už asi v kraji.

Pták zpívá s hůry, duše letí výš,

jich písně na cestě se potkávají.

Den ze dne chodím v les a květy trhám tam.

Tím kouzlem, jež jste probudila, oddechují.

V kout, kde jsou vaše listy skryty, do vody je ukládám.

Zda pozdrav mráčky přinesly, jež v sever plují?

Má paní, prosím, mohla byste obraz svůj mi dát?

V mé samotě se jeho nikdo nedotekne urážlivě.

Sta květů budou kolem něho uvadat

a vůní svou ho pozdravovat tklivě.