XV. Jde zima krajem, listí cestou sbírá,

Jde zima krajem, listí cestou sbírá,

to stéblo slámy a květ vrbice,

a rosu z trávy jako slzy stírá,

a hvězdy trhá suché přeslice.

Jak sirotek tu leží země sirá –

a Meluzina pláče... skučíce

v tmě chrti její běží... chechtot výra

se ozval z lesa – mráz šleh' do líce.

Sníh padá, pole rubášem se skryla,

a velké ticho kolem zavládlo,

a zem se celá v hřbitov proměnila.

Smrt uzavřela rakev – chrti běží –

výr zachechtal se, víko zapadlo –

vše odumřelo, hřbitov tiše leží.