XV. Když tak se na Tě dívám –

Když tak se na Tě dívám –

Ty’s holubička krotká,

ta jemná, hravá, líbezná,

když s holoubkem se potká.

Mně nelze dost se nahledět

na to Tvé krásné oko –

to modrojasné brány jsou

do ňader přehluboko.

Mně nelze dost se nahledět

na tu Tvou tvář tak jemnou –

z ní celá duše bez klamu

i srdce mluví se mnou.

A když se na Tě dívám –

ó sladká s nebe mano!

zdaž to ta ústa nejsou též,

která mi řekla: ano!