XV. Mně zbyl jen list za plný pohár štěstí.

Mně zbyl jen list za plný pohár štěstí.

Kdys pil jsem z něho, co mi po něm zbylo?

Pár řádek tají vše, co tehdy žilo,

co počalo juž do růží nám kvésti.

A dosud zřím ký svit se kolem nésti

jak anděla, jejž dávno nebe skrylo

a cestu k světlu mraky zavěsilo.

Já s touhou spínám po něm v želu pěsti.

Jen jednou láska jako plná růže

v červenci žití rozkvétati může,

pak přijde prosinec, jenž šediny své věstí.

Jen jednou láska muškou svitne v žití,

vše štěstí je, když dlaň ji sobě chytí...

Mně zbyl jen list za plný pohár štěstí.