XV. Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk

Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk

mi horoucí a dlouhé políbení!

Ó, zdá se mi: svět celý kol se mění,

jen růže zřím, kde kal byl třasovisk.

Jsem mlád, jsem král, jsem šťasten, že bych výsk

až k oblakům a tančil v okamžení;

mé duši rostou křídla, krev se pění,

zvon srdce bije, mysl letí v trysk!

Kams vznáším se, kams padám, blažen řítím.

Sním nebo bdím či šílím? Nevím sám.

Jen tebe zřím a vonný dech tvůj cítím.

Své ruce spínám, ve snů klesám sítě

a usmívám se, slzím, šepotám:

Můj miláčku – má královno – mé dítě!