XV. Na podušky moje vzhlédni,

Na podušky moje vzhlédni,

viď, poëto, to je vkus!

O takovém vyšívání

nemohou mít ani zdání

paní z Francouz, paní z Rus.

Patř, jen na ty barvy květů,

na přechody tónů všech,

na hebounká vlákna mechu –

vy, nemáte ani slechu

o všech vzácných výtvorech.

Ba, nemáte ani zdání,

co zde všecko ukrývám,

škoda, že v svém vkusu chorém

netoužíte míti vzorem

věci, které s nebe mám!