XV. Ničeho již nechci, nežádám si víc,

Ničeho již nechci, nežádám si víc,

nedoufám již v žití – trpět nechci ale,

nechci, abys jednou také moh’ mi říc’:

„zapomeň a nehněvej se“ – a šel dále.

Více netrap mne, a nevycházej vstříc,

přestrašena bolem jsem jak děcko malé,

na mé slzy pohleď, na mou sinou líc –

nechci, aby srdce moje puklo v žale!

Nech mne jít mou cestou, nevolej mne zpět,

klid přej mojí duši a mír srdci mému.

Ničím nejsem Ti. Čím srdce mé je Tvému?

Věř, je všechno marno. Nech je dotrpět –

Ničeho víc nechci, jenom zemřít klidně,

Přej mi, prosím, by smrt přijala mne vlídně!