XV. Parky.

Ty niti veď, ty přeď ji, ty ji střihni!

Tak bude to, jak bylo od jakživa;

kdos vyšší ještě vám se v práci dívá,

jenž ke kvočně i k slunci praví: Líhni!

Jenž ku života hárající výhni

pln souzvuku svou věčnou hlavou kývá,

jenž básníku, jenž píseň lásky zpívá,

dí tleskaje mu: Jen si z plna přihni!

Jak miluji vás, přísné svaté sestry!

Ó pracujte dál na tom velkém stavu

na žití koberci, jenž v barvách pestrý!

Vím dobře, ta, jež niť již ustřihuje,

po straně šedou uklání svou hlavu

a konec první sestře podstrkuje.