XV. Po ženě touha dosud v srdci mém

Po ženě touha dosud v srdci mém

se jako tichý plamen rozhořívá,

to v srdce mé se Illuse má dívá,

zář oblévá jí, hvězdný diadém.

Má kráso sladká, mlčelivým rtem,

bezkrvým rtem svým, jenž se neusmívá,

tě prosím, dej mi rozkoš, která zpívá

v hlubinách duše v sadě rozkvetlém.

Snad všecko prodajné, jen sen jím není,

ó snivá lásko má! – a tys jen sen,

jenž andělské své nese pozdravení.

Ó neprodajná, nejčistší všech žen,

jíž rty se hrubým slovem neposkvrní,

má Illuse, mně snímáš věnec z trní!