XV. RADA.

Sedí baba pod komínem,

hadí hlavy vaří s kmínem,

černobýl přisejpá

s psím jazykem,

sto let tak vařívat

má už zvykem.

Cupy, dupy na náspisku:

„Máš-li, babo, líku misku

pro srdce churavé

zlou nemocí,

můžeš-li k panně mi

dopomoci?

Za kopečkem v bílém dvoru

komoru má na závoru,

čermáčkem učiň mne

v šedém peří,

vlít’ bych tam okýnkem

po večeři.

Komora má včera nové

tvrdé dveře jasanové,

ale v nich skulinka

přece zbyla,

chci, bys mne v komárka

proměnila.– “

„„Vařím masti na zlé rány,

zhojí všecko, jsou-li dány,

ale tvá nemoc je

divná tuze,

té žádné koření

nepomůže.

Pomůže však slovo pěkné,

když se panímámě řekne,

zaťukáš prstýnkem,

svat ho nese,

závora k panence

otevře se.““