XV. Snad přece!

Co můžeš, každý k velkému dej dílu!

Jeť oblázek i balvan v stejné ceně,

když láskou dán, a dávejte tak denně

přes tigrů řev i přes pláč krokodilů!

zjev kladivo i péro svoji sílu

a štětec, dláto, muži dím i ženě:

Jen k práci, k práci, k práci neprodleně!

Buď z žuly celý život váš, ne z jílu!

A nepovolme! – Uměním a vědou

a prací rukou i výzpyty ducha

ať mozek vzkypí, lávou krev nám vzplane!

Snad žár přec vlijem v postavu tu bledou,

v tluk srdce vzpružíme, jež matně buchá,

a bídný Lazar v nový život vstane!