XV. Tak tiše žít – a nedívat se v zad.

Tak tiše žít – a nedívat se v zad.

Jít samoten s duší plnou dum,

nechtít již vidět vilné oči plát

a odvyknouti ženy vlhkým rtům.

Čís bolný výkřik v dálce za mnou znik’

a slyším stín, jak vedle mě se chví – –

Pak chvíli ticho. – A zas prudký vzlyk.

Dnes noc je plna divných tajemství –

Je srdce z kamene – a v duši klid.

Mých mrtvých řada spokojeně tlí – –

Jen jednu tvář chci do srdce si vrýt.

Znavené oči dvě a úsměv mdlý.

Tak tiše jít a nedívat se v zad,

jít samoten, bez touhy do dálek –

nevidět více vilné oči plát,

jen smát se pláči bledých rusalek – – –